Stopover na Fiji
Dovolená začala už v letadle. Letušky milé, které vyplnily každé vaše přání. Je ti zima? Dají ti deku i polštář. Máš hlad, žízeň, chuť na něco? U Fiji Airways hlady neumřete. Kromě příjemného občerstvení a nádherných výhledů na měnící se krajinu je bohužel potřeba udělat i trochu té byrokracie. Letušky vám rozdají imigrační karty, které během letu musíte vyplnit. Nic složitého, ale doporučuji je vyplnit hned, abyste si pak mohli užívat jen komfortní let.
Milá letuška 
Imigrační karta 1 
Imigrační karta 1
Přílet na Fiji
Přílet na Fiji byl naprosto úžasný. Krásně hřálo zapadající sluníčko, což byla velmi příjemná změna oproti zimě na Zélandu. V příletové hale byly květiny, které jsem si dala do vlasů. No a taky jsem tam uviděla kytaru a ukulele, no a to bych nebyla já, abych si hned nezabrnkala. 😀
Imigrační úředníček
Když jsme přišli k imigračnímu úředníkovi, tak nás na chvilku smích přešel. V imigrační kartě jsme neměli vyplněnou adresu pobytu. Říkali jsme si, že přespíme na letišti a brzo ráno před odletem se vyrazíme podívat do města. Úředníček nám tvrdil, že bez rezervovaného hotelu nás nemůže pustit. My jsme mu přátelsky s úsměvem od ucha k uchu argumentovali našim ranním odletem na Samou. Pán se musel jít poradit s kolegy. Nakonec nás pustil a řekl nám, že za letištěm přes cestu je hotel, kde se můžeme na dnešní noc ubytovat. To určitě kámo, jsme backpakři 😀
Osmnáct hodin
Vyzvedli jsme si zavazadlo a jakmile jsme vstoupili do příletové haly, tak se k nám všichni měli a vnucovali nám hotel a taxi. Museli jsme rychle odejít a najít místo, kde přespíme. Přišli jsme do odletové haly, kde byl více méně klídeček. Přečkali jsme noc a brzo ráno nás probudil nepříjemný zvuk fóliové baličky na kufry, kterou v hojném počtu cestující využívali.
V příletové hale jsou dvě směnárny a v jedné z nich jsme si vyměnili 10NZD (13FJD). Na informacích jsme dostali mapku a informace o veřejné dopravě. Nejlevněji se dá dostat do města autobusem, kdy jedna cesta stojí 1.11FJD. Kartičku na bus zakoupíte hned vedle u Vodafonu, kde mají karty s hodnotou 5 nebo 10FJD. Pokud kartičku nechcete, lze platit i přímo u řidiče.
Všechno potřebné zařízené máme, teď už jen vyrazit do města. Bohužel nám naše plány trochu překazil hustý déšť. Chvíli jsme zvažovali, jestli máme jet do města, když celé dopoledne prší. Ale po chvíli jsme si řekli, že nějaký déšť nás přece nezastaví a půjdeme se tam podívat.
Po příchodu na autobusovou zastávku, kde nikde nebyl zveřejněn jízdní řád, název zastávky nebo jiný orientační bod, jsme se zeptali okolo postávajících místních, zdali stojíme na správném místě.
Autobusová zastávka 
Nadi 
Přijel první bus, druhý, ale ani jeden nebyl pro nás. Pak najednou zastavila menší dodávka a týpek, kterého jsme se předtím vyptávali na autobus nám v rychlosti řekl: “Pojďte, je to za dolar”. My vyhukaní, že nestihneme letadlo (měli jsme jenom 3 hodinky času) jsme nastoupili do neoznačené dodávky. Ukázalo se, že i takhle se tu místní přepravují. Žádný řád, žádná zastávka. Řidič většinou na kolemjdoucí zatroubí, jestli chtějí svézt. Nebo místní na něho zamávají a řidič jim zastaví.
V centru jsme vystoupili s tím týpkem, zavedl nás na místní market, kde lze zakoupit spoustu zeleniny a ovoce. Za chvilinku se k nám připojil další týpek, který nám říkal, ať s ním nechodíme, že je to nějaký nevím co..Začal si s námi povídat. Bydlí v horách a každý den jezdí do Nadi pracovat. Na otázku co dělá nám to šel rovnou ukázat. Nečekaně to byl obchod se suvenýry. Představil nám svého kamaráda, který nám řekl, ať se zujeme, posadíme se na koberec a dáme si s ním Kavu. Vůbec jsme nevěděli co to je. Lukáš se ptal, jestli je to bezpečné. Místní nás ujistil, že se nemáme čeho bát. Žádné drogy ani alkohol to prý neobsahuje.
Tržnice a typický účes místních žen 
Chili papričky
Kava
Kava je tradiční nápoj z dřevnaté rostliny Kava. Připravuje se v dřevěné ručně vyřezávané míse tzv. tanoa. Nasype se do ní práškovitý výtažek z kavy, nalije se voda a hadříkem se to celé promíchá. Nápoj se nabere do rozpůleného kokosového ořechu tzv. bilo. Jednou tleskneš, vypiješ kavu, řekneš Bula! A tleskneš třikrát. Bula je fidžijský pozdrav. A jak Kava chutná? Ehm, asi jak bláto :D. Přirovnala bych to k sypanému čaji Alzheimer.
Fiji Time
Poté nás vybídli, ať se porozhlédneme po obchůdku a něco si vybereme. Upřímně jsme vůbec nic nechtěli. Hlavně z důvodu, že jsme tzv. backpakers a nemáme v batožině místo na suvenýry. Tak nás požádali, ať jim dáme aspoň nějakou hotovost. Té jsme ale taky moc neměli, tak jsme jim dali aspoň něco málo.
Obchod se suvenýry
Zpět na letiště
Už jsme ale vážně museli jít, abychom stihli náš let na Samou. Vzali jsme to zpátky přes tržinici a koupili si naporcované mango. Cestou na autobusovou zastávku nás zastavovali místní a všichni nám nabízeli své služby. Museli jsme je odmítat, ti se ale moc nedali, mnozí s námi šli až k autobusu. 😀 Doporučuji se vždy zeptat řidiče, kam jede. V celém buse mají provázek, za který když zatáhneš, zazvoní zvoneček. Aneb zastávka na znamení. 🙂
Mango
Za letištěm je malý market, kde jsme si nakoupili místní jídlo. Co produkt, to dolar. Co jsme jedli nevím. Vypadalo to jak přesňáky plněné bramborem, dýní a omáčkou. Taky jsme si dali místní buchtu. Chutnalo to tak dobře, že Lukáš si šel ještě koupit další. S plným žaludkem jsme byli rádi, že jsme stihli náš další let na Samou!
Odlet na Samou do města Apia
Dojmy z Fiji
Z našeho pohledu je Fiji hoodně komerční a profláklé. Všichni se tam honí za turisty. Ikdyž to podobné jsem zažila na Bali. Jde vidět, že na ostrovech se žije z turistů. Jinak co se týče cen v Nadi, tak jsou srovnatelné se Zélandem. Mimochodem, víte jak poznáte typickou ženu z Fiji? Všechny chodí ke stejnému kadeřníkovi, viz foto v galerii.
Hlavní poznatek. Nedovol počasí ovlivnit svůj den! Určitě by mě hoodně mrzelo, kdybychom zůstali celé dopoledne na letišti na wifi, místo prozkoumávání místní kultury.
