Pokud máte zájem cestovat co nejlevněji a přitom poznat kulturu a mentalitu místních lidí, pak je dobrovolnictví skvělou volbou. 🙂
Co znamená, pokud pracuji jako dobrovolník?
Dobrovolnictví je taková dohoda mezi dobrovolníkem, který je ochotný pracovat za jídlo a popř. i ubytování. A osobou, která potřebuje pomoc se svým hospodářstvím či čímkoliv jiným ve své domácnosti, podnikání.
Kde najít brigády za ubytování a jídlo?
Skvělý web, kde můžete najít nabídky práce, recenze dobrovolníků na poskytovatele a spoustu dalších informacích. Například kolik hodin denně musíte pracovat, co budete dělat a kde bydlet je Help Exchange (helpx.net). Stačí se u nich registrovat a dostanete všechny důležité informace. Roční registrace stála v roce 2018 45NZD.
My jsme práci na Samoe nakonec objevili na facebookové stránce Wwoofing New Zealand. Existuje spoustu dalších fb stránek, stačí si jen najít čas a určitě něco vhodného přímo pro vás najdete. 🙂
Práce na Samoe
Teď k tomu, jak probíhala naše dobrovolnická práce na Samoe. Na pacifických ostrovech je běžné, že se hlavně babičky a dědové modlí po ránu růženec za celou svou rodinu. Babička se modlila za nás všechny, abychom se vrátili z práce v lese zdraví a celí. Po vydatné snídani jsme vyrazili do lesa.
První překážkou byly ploty s ostatnými dráty, kterými jsme museli prolézt. Zvládli jsme to bez škrábance. Vyšli jsme na kopec a strýček John vybíral a čistil dřeva, které potřebuje na stavbu plotu pro krávy. Společně s Lukym a pomocníkem Petrem je nosili pod kopec. Má prozatimní práce byla vše zdokumentovat a hlavně jsem bojovala s lítající havětí. 😀 Večer jsme ještě poodváželi na korbě auta sesbíraná dřeva do džungle za barákem strýčka Sepa, kde jsme druhý den měli opravovat plot pro krávy.
Další den plánované práce nás ani hustý déšť nezastavil. Jeli jsme do džungle v Maninoa. Nejdříve jsme vytrhávali dřevnatý plevel a kluci sekali vysokou trávu podél plotu. Jelikož místní kluci chodí bos, všimli jsme si, že Edovi chybí palec na noze, trochu krvácející ránu si chránil ponožkou. Dozvěděli jsme se, že se mu tam dostal zánět a museli mu palec useknout. Ale zpátky k práci. Vytáhli jsme všechny staré ztrouchnivělé dřevěné kůly a vyměnily je za nové. Práci nám znepříjemňoval nejen hustý děšť, ale i všude přítomní létající šedivě bílí komáři, kteří nechutně štípali.
Museli jsme si dávat pozor i na padající kokosy z palem. Asi každý zná pohádku Tři oříšky pro Popelku, jak spadnou oříšky tátovi do saní. Tak jeden kokos spadl Lukášovi přímo pod nos, rozeskl ho mačetou a mohli jsme poprvé ochutnat čerstvě spadený kokos. Vůbec jsme netušili, že v kokosu je tolik vody a je taak chutný :).
Zajímavosti z lesa
Znáte takový ten malý bobkový list, který se používá při vaření? Tak John nám ukázal bobkový list, ale velký přes celou dlaň.
Uviděli jsme strom breadfruitu, který roste všude na ostrově, a proto nechybí žádný den na stole saomské rodiny. Chuť by se dala přirovnat k dýňové bramboře.
John nám pověděl příběh o dvou stromech, které rostou v závislosti na sobě, paralizují a podporují se vzájemně. Dokážou se i navzájem usmrtit a jeden bez druhého nemohou žít. Ach, jak romantické. 😀
Měli jsme štěstí a zahlídli jsme pár krásných barevných ptáčků. Bohužel jejich vajíčka požírají krávy a jsou už spíše raritou.
Po práci legrace
Odpoledne jsme jeli zkontrolovat stádo krav a plantáže s Taro. Projížďka byla umocněna nádhernými výhledy z hor na oceán.
Z dálky jsme se podívali i na vodopadá Papanui. Chtěli jsme se jít do něho vykoupat, ale byl v propasti džungle a obtížně by se k němu dostávalo. Ani mnozí místní u něho nikdy nebyli.
Po celém parném dni jsme byli už unavení, a proto jsme si dali šlofíčka. John si lehl pod stromy, Peter na terasu a my do pokoje.
Zanedlouho přijela Roaen s nákupem. Přivezla trs sladkých žlutých banánků. A aj takovou prasárnu, smažené banánky obalené a v palačinkovém těstě, ale ty fakt psaly! Mňam.
Večeři jsme si uvařili vydatnou. Připravili jsme si hamburgery (pozn. nedávají si do hambáče cibulku) a zapíjeli je místním pivkem Vailima. 🙂
