Taky tak nemáte rádi loučení a pocit, že je to v podstatě naposledy co se s někým vidíte? Po snídani nás Roan s mamkou hodily do hlavního města Apia. Objali jsme se, poděkovali za úžasně strávený čas s jejich velkou rodinou a naposledy si zamávali.
Čas čekáním na autobus jsme využili k nakoupení drobností. Kamarádce Dáši jsme koupili místní kávu. A sobě horkou čokoládu, kterou nám dělala Sia. Taky jsme vybrali a poslali pohledy rodině. Posíláte ještě pohledy? Já to miluju! 🙂
Flea Market a Apia Fish Market
Navštívili jsme ještě místní tržnici Flea Market. Najdete tam všechno. Šátky lava lava, figurky, bižuterii, obrazy, jídlo a spoustu dalšího.
Ale to nejdůležitější, co rozhodně nesmíte minout. Je vedlejší tržnice s čerstvými ryby, které jsou vyskládány na stole a místní je ovívají, aby na ně nesedaly mouchy. K obědu jsme si koupili fish&chips. Ryba byla obalená v těstíčku. Jemná a úplně se rozplývala na jazyku. Nejlepší fish&chips, které jsem kdy jedla. Klidně bych si dala ještě jednu porci, ale už bylo 13h a za chvilku nám odjížděl autobus směr letiště. Cesta stojí 3 Tala.
Faleolo International Airport
Autobus nás vysadil na konečné, otočil se a ještě na nás zatroubil. Vstoupili jsme do letišní haly a jelikož už byl čas na kávu, tak jsme zašli do kavárny, a také si dopřáli pie a koblihu plněnou pudinkem a politou čokoládou. Co nás ale překvapilo, byla až moc velká upřímnost místního prodejce, který po chvíli za námi přišel a dal se s námi do řeči. Proběhla taková normální konverzace. Odkud jsme, kde bydlíme, co děláme atd. Ale co nás zarazilo, byla věta: “Jeďte na Zéland vydělat další peníze a pak se zase vraťte je utratit k nám”. To, že my bílí, jsme v očích místních (Pacifické ostrovy, Jižní Amerika, Asie aj.) chodící bankovky, jsme si už dávno všimli. Ale poprvé, co to kdy řekl nahlas. No co, aspoň jsou upřimní :).
Ještě jsme měli trochu času, tak jsme si koupili náramky na památku a rozměnili peníze v bance BSP na letišti. Ale rozhodně tam nedoporučuji měnit, jsou to vydřiduši! Bohužel měla otevřeno pouze tato banka.
Letíme
Dvouhodinový let na Fiji jsme si zpříjemnili vínkem a v 17h jsme už přistávali. Jeli jsme se podívat do města, koupit něco na jídlo a zpátky na letiště. Opět jsme spali na lavičkách v odbavovací letištní hale. Spalo se nám mnohem lépe než posledně. Možná to bylo tím, že jsme tam nebyli sami. Spali s námi i rugbisti z Fiji a bodybuildeři.
Ráno při dobavování zavazadel chtěli po nás vidět pracovní víza na Nový Zéland. A taky při security kontole musely být všechny tekutiny v průhledném uzavíratelném sáčku, který ale musel mít každý vlastní.
V posledním letu bylo jídlo nic moc. Máme stále hlad. 😀
