Let nad pacifickými ostrovy byl jak na kolotoči, házelo to s námi slušně. S turbulencemi se tedy rozhodně nenudíte. Upřímně to mám ráda. 😀
Na imigračním zase předložíte vámi v letadle vyplněný formulář, odpovíte na základní otázky a do pasu dostanete visitorské razítko s datem vstupu a povolení pobytu na 90 dní. Pak si jdete pro batožinu, s kterou projdete důkladnou kontrolou. Cestuji celkem dlouho, ale zatím se mi nestalo, že by mi někdy otevřeli a prohledávali zavazadlo.
Poté vstoupíte do příletové haly, a jak je zřejmě na ostrovech zvykem, všichni se na vás nalepí a nabízí vám taxi, hotel a další služby. Prostě my turisti jsme jejich zdrojem obživy.
Směnárna a simka
Vyměnili jsme si u ANZ (Australia and New Zealand Banking Group) novozélandské dolary na Samojské taly (Samoan Tala). A simkrata vyšla nejvýhodněji u Digicel (4GB 20 Tala na 14 dní).
Seznámení s naší novou saomskou rodinou
Na letišti nás čekala Roaen s její maminkou. Seznámila nás i se svým sympatickým a vtipným bratrancem Kevinem, který pracuje v cestovním ruchu. Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme do Tiavi. Celou cestu jsme se koukali z okna a obdivovali nádherné palmy. Taky jsme si všimli, že hodně populární sport u místních dětí je volejbal. Maminka říkala, že místo toho, aby pracovali a pěstovali taro, tak si furt hrají a po nocích kradou úrodu jiným. Jak je vidno, tak mladí jsou všude stejní. Ať už vyrůstají v Evropě nebo v Pacifiku, všichni se chtějí bavit. Bohužel čím jsme starší, tak povinnosti přibývají a zapomínáme sami na sebe. A málo se radujeme z maličkostí běžného dne. Tak šup šup, po přečtení tohoto článku si běžte na chvíli hrát. 🙂
S Roaen a její mamkou 
Luky s Roaen a její mamkou
Ještě jsme se stavili pro okurky u strýčka Sepa v Maninoa, který zrovna vařil taro a zelené banány. Ukázali nám jak dělají čerstvý coconut cream (kokosovou smetanu), kterým tu dobrotu polili. Dali nám obrovskou porci na talíř, abychom to v autě mohli hned sníst. Byli jsme tak hladoví, že než jsme přijeli do Tiavi, tak jsme to celé s chutí snědli. Jedli jsme tohle poprvé, a bylo to opravdu vynikající!
Taro se zeleným banánem a kokosovou smetanou
Taro
Co je vlastně taro? Abychom se mohli seznámit a objevit tuhle hodnotně výživovou zeleninu, museli jsme letět až na Samou, protože tento druh zeleniny roste pouze v Pacifiku. Vzhledem k místnímu podnebí je taro k dispozici celoročně. Má skvělé nutriční hodnoty a místní jí taro snad každý den. Připravuji to buď vařené nebo v alobalu pod uhlíkami. A jak to vypadá a chutná? Když jsme to uviděli poprvé, tak jsme si představili chuť masa, ale chutná to jak suchá, ale jemná řepa. Nejlepší je taro v kombinaci s coconut creamem, pak to není tak suché. U nás v ČR bohužel tuhle pochoutku zatím ochutnat nemůžeme. Vyváží se prý pouze do Austrálie a Nového Zélandu, ale na Zélandu jsme ji v obchodě zatím neviděli.
Taro plantáže 
Taro
Jakmile jsme přijeli domů, dali nám ještě další večeři. Okoupaní v ledové vodě (neteče tam teplá), unavení, ale najezení a plní očekávání, co nám přinese zítřek, jsme šli spát. 🙂
