Po necelých sedmi měsících tvrdé práce v Christchurch jsme už měli všeho plné zuby. Nutně jsme potřebovali dovolenou. No jo, jenže kam? Na tuto otázku byla odpověď velmi rychlá. Zažili jsme dvě zimy po sobě. Jednu v Česku, druhou na Zélandu. Takže směr byl určený hned. Do tepla! Ideálně na jeden z tropických ostrovů Polynésie. Když né teď, tak kdy jindy? Je to relativně kousek od Zélandu a z Evropy takhle daleko už asi nepoletíme. Teď už jen vybrat ostrov.
Lukáš na fb skupině Woofing New Zealand uviděl příspěvek jedné paní jménem Roaen, která hledala výpomoc se stavěním plotu pro krávy na ostrově Samoa v západním Pacifiku. Jelikož jsme se s tímto názvem setkali poprvé, tak jsme se zeptali strýčka Googla, co to je a kde Samoa vlastně leží. Bez váhání jsme jí napsali. Po pár vyměněných zpráv, jednoho telefonního hovoru jsme upřesnili datum příletu a už jsme kupovali letenky.
Nejvýhodnější letenky z Christchurch byly u Fiji Airways. Osmnáct hodin stopover na Fiji? Super, procestujeme nejenom Samou, ale podíváme si i na Fiji.
Ještě před odletem jsme museli pořešit bydlení v Christchurch. Protože po návratu jsme chtěli procestovat jižní ostrov Zélandu. Domluvili jsme se s majitelkou, kdy se odstěhujeme z karavanu a že si u ní necháme na dva týdny auto. V práci jsme se dohodli na poslední pracovní hodině a odpočítavali dny před začátkem našeho nového dobrodužství.
V neděli 14. října jsme se stěhovali z karavanu do auta. Nejnáročnější bylo dát všem věcem své místo a udělat si v tom systém. Dvě noci jsme přespali na parkovišti pro self contained auta v New Brighton a v úterý ráno mě Lukáš i s našimi věcmi odvezl na letiště. Jel zaparkovat auto ke karavanu a zpátky na letiště jel na kole 15 km. Lukáš je sportovec.
Odbavili jsme zavazadlo, prošli jsme bezpečnostní kontrolou, nasedli do letadla, vzlétli a všechny starosti jsme nechali v Christchurch.
Let na Fiji byl úplně skvělý. Ty pohledy z letadla na stále se měnící krajinu. Hory, oceán, ostrovy, prostě nádhera.
A ten servis na palubě letadla? Měla jsem objednané vegetariánské jídlo a Lukáš normální, ale při letu se ukázalo, že rozhodně bylo lepší volbou vegetariánské. Měla jsem rýži s fazolky, mrkví, lilkem a omáčku. Sušené ovoce, buchtu, bulku, sojové mléko. Normální jídlo bylo pouze rýže s fazolky a masem v omáčce. Bulka, sýr, krekry. Na pití jsem si dávala výborné suché bílé vínko a Luky červené. No a takhle jsme si celý let chodili nechat dolívat. Řekla bych, že jsme každý vypili aspoň jednu sedmičku. No jo, svoji moravskou krev nezapřu 🙂
