Vloupali jsme se do baráku?

Jeden z posledních dnů na Samoe jsme věnovali opět dobrovolnictví. Celé dopoledne jsme pracovali na zahradě. Luky sekal trávu křovinořezem a my jsme ji s babi shrňovaly. Jakmile jsme tuhle část měli hotovou. Zahrála jsem si ještě na saomskou housewife, povysávala v celém baráku, k obědu jsem nám připravila sendviče a pouklízela v kuchyni. Více o dobrovolnictví si můžeš počíst v článku Dobrovolnictví na Samoe.

Po obědě Roaen s babi odvezly strýčka Johna na letiště, protože letěl navštívit své děti a vnoučata žijící v Sydney. Hodně lidí z pacifických ostrovů se v dospělosti stěhují do Austrálie a na Nový Zéland za lepším životem. 

Jelikož začalo pršet, tak jsme si udělali pohodové odpoledne, odpočinuli si, uvařili kafíčko ke kterému neodmyslitelně patří něco sladkého :).

Večer se počasí umoudřilo, tak jsme zamkli barák a šli jsme z hor Tiavi do Maninoa na pláž. Po cestě jsme potkali vyplašené telátko pobíhající po silnici. Dostalo se ven z ohrady a nemohlo se dostat zpátky ke svému stádu. 

Ohnivá show v Coconut resortu

Za nedlouho nám zastavilo auto, byl to strýček Sepa 🙂 ! Naskočili jsme na korbu auta a jeli k němu domů. V rychlosti jsme pozdravili rodinku a utíkali do Coconut resortu na fire show. Dali jsme si pivka (8 tala) a užívali si působivou show. Místní domorodci a domorodkyně tančili, zpívali saomské písně a vše doplnili ohnivou show. Měli to moc pěkné. Ke konci nás ženy vyzvali místní kluci, ať si jdeme s nimi zatancovat. Jelikož tanec miluji, tak jsem neváhala a šla si s nimi zatancovat saomský tanec. Jejich tanec je trochu pomalejší, takže ho zvládne opravdu každý :).  Navíc někdo z hostů slavil ten večer narozeniny, a proto jsme všichni po skončení show dostali kousek narozeninového dortu. Poté jsme se šli na chvíli projít po pláži, pozorovali hvězdy a poslouchaly zvuky šumějícího pacifického oceánu.

Zase pichlé kolo

Vrátili jsme se do domu strýčka Sepy. Měli jsme skvělé načasování. Právě se podávala večeře. Jakmile jsme se všichni najedli, nasedli jsme do auta a vyjeli zpátky do hor. Po pár set metrech jsme zjistili, že máme pichlou pneumatiku. Naštěstí jsme měli náhradní kolo. Zastavili jsme, že kolo vyměníme na silnici. Ale okolo nás začali pobíhat divocí psi, a proto jsme rychle autem přejeli zpátky na zahradu, kde jsme kolo za tmy vyměnili. Pokud jste zatím nečetli o zdivočelích psech, tak si určitě přečtěte tady.

Visací zámek

Odvezli jsme Edu do jeho domku a my jsme bezpečně dojeli zpátky do Tiavi. Ale co jsme vážně nečekali? Že se nebudeme moc dostat do baráku! Zjistili jsme, že klíček od visacího zámku, který jsme toho dne odpoledne zaklapli, se povaluje někde doma :D. Bohužel všechna okna aj dveře byla pozavíráná. Tomu se říká pešek! 😀 Naštěstí máme hlavičky vynalézavé. V kůlně jsme našli pilku a Lukymu se podařilo rozřezat zámek! Juchuu! 🙂 

Všechny dnešní nástrahy jsme překonali, teď už nám zbývá pouze vyprat (v rukou) a jít na kutě. Dobrou noc. 🙂