Malá Fatra

Dá se v jeden den zvládnout 300 km cestu autem a 20 km túru s 1650 m převýšení v národním parku Malá Fatra? Pojďme se na to podívat 😉. 

Prý ranní ptáče dál doskáče, a proto jsme vstali už ve 4 ráno, abychom o půl 5 seděli v autě a o hodinu později pozorovali východ slunce ☀️. 

Malá Fatra – Krivánská čásť

Po 4 hodinkách jízdy jsme zaparkovali v Terchové, kousek od Bílého potoka (5€). Odkud jsme započali dnešní túru. 

Na rozcestí Ostrvné běžte ve směru chůze, po žluté. Je to tam užší a pro bezpečí všech je z ní udělaná jednosměrka. Což jsme nějak přehlédli a místo toho jsme šli po modré, která vede přes Horné Diery, rozcestníky Pod Pálenicou, Pod Tesnou Rizňou. 

Prostředí je nádherné, chodíte si po můstkách, lezete po žebřících, slyšíte téct vodu, šumění listí a ten krásný svěží vzduch? Kombinace všech těchto vjemů vám zaručeně zvedne náladu 😉.

Sedlo Medzirozsutce

První větší shluk lidí jsme míjeli Pod Tanečnicou. Malý tip, když popojdete ještě o kousek dál směrem k Sedlu Medzirozsutce, můžete si doplnit láhve čerstvou vodou 💦. 

Přestávku na sváču jsme si udělali po necelých 2 hodinek chůze u Sedla Medzirozsutce. 

Na rozcestníku jsme se rozhodovali, jestli si vyšlápnem aj Malý Rozsutec (0:20 h) nebo půjdeme rovnou na Velký (1:15 h) . K rozhodnutí nám stačil jediný pohled na přelidněný Malý Rozsutec (1.344 m.n.m) a představa, že kvůli vyšší frekvenci lidí nám to tam i zpět nepotrvá 40 minut, ale minimálně hodinu, jsme to vzali rovnou na Velký. Přeci jen tam budou lepší výhledy 😊. 

Velký Rozsutec

Teprve teďkom začalo první strmější stoupání lesíkem, které jsme zvládli asi hodně dobře, když jsme všechny turisty předbíhali 😎. Zanedlouho jsme se mohli opět kochat výhledy, které stály fakt za to. Měli jsme štěstí, počasí nám vyšlo skvěle a viditelnost taky super. 

Ale co nás nemile překvapilo na vrcholu Velkého Rozsutce (1.610 m.n.m.), který je symbolem Malé Fatry a můžete ho vidět na lokálních suvenýrech, bylo množství lidí, jak na Václaváku! A dlouhá fronta na fotku s křížem. Tak jsem si udělala aspoň selfiečko 😄 a šla na klidnější místo, kde jsme si mohli užít klidu a panoramat.

Poté jsme pokračovali dále po červené k Sedlu Medziholie. Klesání bylo tak prudké (425 m), že bych byla opravdu ráda, kdybych v tu chvíli měla u sebe trekingové hole.

Sedlo Medziholie – Chata na Grúni

Pod kopcem bylo na čase vytáhnout mapu, doplnit energii a rozhodnout se, kudy to vezmeme dál. Po červeném krpálu na Stoh nebo po žluté vrstevnici? Jelikož nejsme žádné máčky a chtěli jsme nastoupat dalších 400 m, zvolili jsme směr Stoh. 

No a tak si to jdeme, jdeme a jdeme. Rozcestník furt nikde. Začíná to být podezřelé, protože jsme ho už dávno měli míjet a furt jsme nestoupali. Přibližujeme se k dalším turistům a zaslechneme jejich rozhovor na stejné téma, které jsme řešili aj my. “Kde je sakra ta odbočka, už jsme u ní měli dávno být”. A tak jsme zjistili, že nejsme jediní, kteří minuli odbočku a brodí se bahnem 😅.

Vracet jsme se nehodlali, a tak jsme pokračovali dál přes Chrbát Stohu, Stohové Sedlo a Poludňový grúň, odkud jsme seběhli po sjezdovce na Chatu na Grúni. Dobře, Adam to doslova seběhl a já jsem se snažila to nějak sejít, protože opravdu nerada chodím z kopce 😅. Ale tím, že byl Adam rychlejší, tak alespoň vystál frontu a objednal nám pivka a fazolovou polévku. 

Mezitím si to mašíruju dolů a vidím, jak se záchranářský jeep snaží vyjet do prudkého kopce. Má celkem problémy, ale překonává je. Po jeepu se neohlížím a utíkam na čerstvě natočené pivko 🍺, které mě už čeká na stole. Zanedlouho slyšíme vrtulník. Vidíme dva jeepy, které zastavily pod kopcem, vybíhají z nich záhranáři. Říkáme si, co se tam asi stalo, ničeho jsme si nevšimli 🤔. Za nedlouho vrtulník odváží na laně zraněného, a postupně se vrací pro další. 

Jakmile jsme sedli do auta, pustili rádio, už popisovali co se odehrálo, a že jsou naštěstí všichni naživu. Záchranáří jeli poskytnout turistce první pomoc. Bohužel jeep nezvládl vyjet sjezdovku, převrátil se a kutálel se dolů.

Prosím dávajte na sebe pozor, nejen na horách, někteří lidé svou neohleduplností a přeceňování vlastních sil, ohrožují nevinné na životech.

Do Terchové přes Jánošíkove Diery

Posilněni jsme se z chaty vraceli do Terchové. Nejdřív jsme to vzali po modré do Štefanové. Mimochodem, tento úsek nebyl moc zajímavý. Pak přes Sedlo Vrchpodžiar až k rozcestníku Podžiar u kterého jsme toho rána byli. Za celý den jsme vypili všechny zásoby vody, ale naštěstí jsme narazili na otevřenou chatku s občerstvením, koupili jsme si vodu a na chuť pravé slovenské tyčky. Ani nevím, jestli jsem je někdy dříve jedla, ale byly tak vynikající, že jsme je snědli skoro celé. A vlastně díky nim, jsem se aj hodně zasmála. Jsem tak stála, křupala tyčky a..

Jak jsem zmiňovala na začátku, tak se tu dá jít okruh po modré a žluté stezce. Jelikož jsme šli předtím po modré, tak jsme nazpátek chtěli jít jinou cestou, tedy po žluté. Bylo nám ale divné, že na ceduli zaznamenaná není, ale na mapách v mobilu ano. Neviděli jsme ani značení na stromech, a proto Adam zjišťoval v aplikaci mapy, jestli jdeme vůbec správně. 

Jak se rozešel a díval se stále do mobilu, tak mě chtěl obejít, ale cesta byla hodně úzká, takže jednou nohou šlápnul do propasti. Než jsem ho stihla chytnou, protože jsem měla plné ruce tyček (priorita byla jasná), tak sjel trochu dolů, ale loktem se zachytl o cestu, naštěstí se mu nic nestalo. Smála jsem se, až jsem se za břicho popadla. Škoda, že to nemám natočené, by byl úplně skvělý záběr do pořadu Petra Rychlého, Natočto! 😅

Po nějaké chvíli jsme potkali dva turisty a ptali jsme se jich, odkud jdou, že si nejsme jistí, zdali jsme správně. V tu chvíli jsme se dozvěděli, že jdeme v protisměru, že je z této cesty vytvořena jednosměrka 😅. Naštěstí jsme už nikoho dalšího nepotkali, tím pádem ani nikoho neohrožovali. 

Zuberec

V 6 večer jsme odjížděli do cca 70 km vzdáleného Zuberce, kde jsme měli objednané ubytování přes booking Apartmány Hrady. 

Na večeři jsme se stavili do Oravské Izby a hádejte co měli zrovna jako nabídku dne? To, o čem jsem dopoledne básnila. Kachnu s červeným zelím a bramborovými knedlíky. Přání se plní 😊, juchuu.