Na ostrově žijí lidé různých náboženských vyznání. Naše saomská rodina jsou křesťané, a proto nikdy nevynechají nedělní mši. Nám bylo ctí, že nás vzali s sebou a dokonce mi půjčili sváteční šaty. Mše byla hezká, celý kostel zpíval chvály. Dokonce během mše rozdali třem náhodným lidem věnec z květin. Tuhle poctu měl i Luky. Jinak o čem bylo kázání netuším, ale říkala jsem Roaen. “Nevím o čem mluví, ale mám strach, protože farář káže tak hrozivě, jako by byl ďábel.” Roaen mi to raději ani nepřekládala, prý je lepší někdy nevědět. Dle jejího přístupu to vypadalo, že když přiletí ze Zélandu na Samou za rodinou, chodí do kostela jen proto, aby mamince udělala radost.
Za lehkého poprchání jsme šli z kostela domů a před domem leželi psi na náhrobcích. Teď si asi říkáte, cože? Na náhrobcích? Na Samoe je zvykem, že nemají klasické hřbitovy, jak je známe z domova. Tady své pozůstalé členy rodiny pochovávají na zahradě. Tím blízká osoba nikdy neodejde a je stále s nimi. No a psům je jedno kam si lehnou. 😀
Oběd zatím nebyl připravený, a tak mě provedli po jejich zahradě a ukazovali mi co vše pěstují. Pověděli mi o jejich problému se slymákama, kteří požírají úrodu. Ale co pro mě bylo nejzajímavější? Poprvé v životě jsem na vlastní oči uviděla růst ananas! 🙂 Podívejte se sami!
Slavnostní tabule se prohýbala. Byla plná různých dobrot. Pečené taro, breadfruit, zelené banány, masíčko atd. Nejchutnější byly tarové listy plněné kokosovým krémem. A vše jsme zapíjeli čerstvým kokosem.
Zvláštní pro nás bylo, že kluci, kteří s námi byli v sobotu v džungli, připravili celý oběd a obsluhovali nás. Až jsme dojedli, tak si teprve sedli ke stolu a snědli, co zbylo. Bylo to hodně nezvyklé. Ale zase na druhou stranu, mají chudší občané prácí a nemají potřebu krást.
Odpoledne jsme se stavili ještě v horách si sbalit věci (na výlet na druhý ostrov) a jeli jsme se Siou do Apie, kde bydlí se svou rodinou. Během cesty jsme se stavili ještě natrhat voňavé kytičky, které nám dali do našeho pokoje.
Večer jsme se šli projít do města a poprvé jsme navštívili místní obchod. Koupili jsme si nějaké jejich tyčinky plněné čokoládou, cookiesky, arašídy a tradiční keke saina (nezvyklá chuť, něco jako ořechové koláče). Sice jsme si nekoupili nic zdravého, ale v tom obchodě bohužel nic lepšího neměli.
Po cestě zpátky k tetě Sie na nás někdo troubil a chtěl nás svézt. Poučeni od Roan jsme troubení ignorovali. Vytrvalý řidič se nedal a tvrdil, že nás odveze. Poté jsme si ho důkladněji prohlédli a zjistili jsme, že je to vlastně strýček, u kterého máme dnes přespat. Jelikož už se stmívalo, tak jel do města jen kvůli nám, aby nás našel a odvezl domů. Měli o nás strach.
Doma nás čekali s výbornou večeří a domácím kakaem. Lepší kakao jsem doposud nepila, chuťově výborné a na dně byly kousíčky křupavé čokolády. 🙂 Dělají ji z velké kostky čokolády, kterou nalámou na malé kousíčky.
Večer přišel ještě bratránek Kevin, který pracuje pro místní turistické centrum “Beautiful Samoa” a taky létá s areolinkami jako steward. Donesl nám mapky a podělil se o všechny tipy, co zažít, kam zajít, a na co si dávat pozor na druhém ostrově Savai’i, kam jsme následující den brzo ráno vyrazili.
