Poprvé na běžkách

Aneb pravda o začátcích běžkování, kterou vám nikdo nepřizná 💁🏼‍♀️.

Spousta přátel začala více zmiňovat pojem běžky, jak jsou super, úžasné a spoustu dalších superlativ. Samozřejmě o to víc mě lákalo je vyzkoušet též. Netrvalo dlouho a měla jsem příležitost si udělat vlastní obrázek 🙃.

Na Silvestra, poslední ráno toho zvláštního roku 2020, sedím rozespalá v dodávce a jedeme směr Paprsek! Cesta byla šílená, ať žijí zatáčky 😅. Po dvou hodinách divoké jízdy konečně parkujeme. 

Teple se oblíkáme zatímco kluci voskují běžky. Popojdeme pár desítky metrů od parkoviště a poprvé si stoupám na ta dvě tenká dlouhá prkna. Všichni se rozjíždí a já jsem jim v patách. No, to jsem si myslela. Ve skutečnosti mi všichni velmi rychle zmizeli ze zorného pole. Říkám si “doprčic, jak se to ovládá?! Jsem se asi měla prvně podívat na nějaké tutoriály.” Nějakým prapodivným způsobem jsem se dostala k rozcestníku, kde mě už všichni očekávali. Nedá mi to, a ptám se jich “jaktože mi to nejede, mám to dobře navoskované? Vždyť vy vypadáte u toho tak ladně, jak kdybyste jen šůrali nohama a nic náročného nedělali.” A jaká byla asi jejich odpověď? “No však jo, stejný pohyb jako kdybys šla.” Odvětím “haha, to těžko 😅. “ 

Přichází důležitá otázka. “Jsme všichni pro trasu Velký Šengen, Pohádka?” “Hm, jo, snad se to naučím ovládat za těch 16 km “běžkování” 😅.“ 

Upřímně, není to vůbec jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Říkala jsem zkušeným běžkařům, aby si jeli svým tempem a potkáme se u auta. Jenže oni nechtěli, prý vždy na mě počkají. V překladu byli rádi, že si mohli dávat “zdravotní” pauzičky 😅. 

První 4 km byly náročné, než jsem se si to osahala. Musíte se jednou nohou odrazit a po druhé lyži se svézt. Jenže chvilku trvá než chytíte ten správný grif pohybu. Dopomáhala jsem si hodně hůlkami, abych získala rychlost a nebyla tak pozadu.

Naštěstí netrvalo dlouho a už jsem jejich profesionálnímu tempu stíhala, ba je předjížděla. Vytahuji mobil a konečně fotím a natáčím krásy přírody. Lepší počasí jsme si nemohli přát.

Nejenže na běžkách jezdíte do kopce nebo po rovince, ale zákonitě i z kopce. Což by mělo být za odměnu. Jedete rychleji a nenadřete se. Jenže chyba lávky. Pokud neumíte brzdit, tak je sjezd z kopce za trest 😅. Ono klasickým pluhem to ne všude jde, protože zasněžená cesta je většinou hodně hrbolatá. Počítejte s tím, že se výválíte a zasukujete si nějakým nepochopitelným způsobem nohy. A nemyslite si, že zkušeným běžkařů se to nestává, i u nich funguje gravitace 😎.  

Též jsem párkrát spadla při sjezdu z kopce. Jeden pád byl celkem ošklivý, narazila jsem si koleno, a ani po více jak měsíci to ještě není úplně ok. Ale mohla jsem tomu jednoduše předejít, kdybych více poslouchala náznaky. Chvíli před pádem se mi na kopci vypla lyže. Místo toho, abych usoudila, že ten kopec je opravdu masakr, jsem lyži opět nasadila, popojela pár metrů a nešťastně spadla. Jaké je z toho ponaučení? Nepřeceňujte se a více vnímejte to, co se okolo vás děje.

Tím vás nechci odrazovat od běžkování, ale jestli se necítíte na sjezdy kopců, tak si ty lyže vypněte a sejdite. Zdraví na prvním místě. 

Běžkování jsem si užila a nemohla jsem si přát lepší způsob, jak zakončit rok 2020. Sice mě bolelo celé tělo, ale stálo to za to! 🤗

Na krátký sestřih se podívej tady ⬇️.