Hustý noční déšť neustával ani o půl 6 ráno, kdy na dvěře klepal Kevin, který nás vezl na autobusové nádraží. Cestou jsme se zastavili na třžišti, kde místní nakupovali svačiny do práce. Kevin nás požádal ať počkáme v autě. Ani jsme se nenadáli a byl zpátky s plnýma rukama tašek. Jednu dával i nám s tím, že si to máme sníst k snídani. Klasicky jsme to nechtěli přijmout, že si pak něco koupíme. Ale trval na svém.
Z města Apia na druhý ostrov
Nasedli jsme do autobusu s kterým jsme jeli kolem pobřeží za východu slunce až na konečnou. Nakonec jsme byli opravdu rádi za snídani od Kevina. Dostali jsme horkou bulku se zapečeným masem, která lépe chutná teplá. Ale mě více potěšil druhý pytel smažených banánků obalených palačinkovým těstem. Ty jsem ani nestihla vyfotit, jak jsem je rychle snědla. 😀
Překvapilo nás, že se v autobusech platí až při výstupu. Z Apie stojí jízdenka 4$/osoba.
V přístavu jsme koupili lístky na trajekt (12$/os.), který dokonce disponuje aj klimatizovaným podpalubím s televizemi a bufetem. Ranní kafčo si můžete dopřát za 2$.
Po hodinové plavbě jsme byli v Savai’i. Ani jsme se nestihli rozhlédnout a hned při vystupování z lodi se na nás sesypali místní a pokřikovali na nás “taxi, taxi!”. Popošli jsme doslova pár kroků a hned byl u nás další taxikář. Bylo těžké se jich zbavit. Všichni nám nabízeli odvoz do městečka Lano za 25-30$. Poučení od Kevina jsme věděli, že cena je přemrštěná a máme jet busem.
Jak se dostat co nejlevněji z přístavu do půjčovny skútrů?
Vůbec jsme netušili, jak vlastně bude obtížné nastoupit do správného autobusu. 😀 Všichni řidiči autobusů, kteří jeli našim směrem, tvrdili, že nejedou do Lana. Přitom tam vede jenom jedna cesta. Vrátili jsme se zpět do přístavu, zjistit, jak to vlastně je, kdy a odkud jede náš bus. Přiběhla za námi malá holčička a vzápětí i její maminka. Zeptala se nás, co hledáme. My jsme odvětili, že autobus do Lana. Ukázala nám prstem na bus. Poděkovali jsme jí a běželi jsme za řidičem, který nám tvrdil, že do žádného Lana nejede! My na něho “ale ta paní nám tvrdila opak.” A on “tak teda nasednite”. Konečně nám bylo dovolenou nastoupit do autobusu. Už jsme si vážně připadali, že prostě turisty s baťůžkem žádný řidič nesveze a budeme odkázáni na předražený taxík.
Vystoupili jsme na konečné v městečku Afghato. Ve vedlejší vesnici je půjčovna MotoSamoa, která vzhledem spíše připomíná kůlnu starého harampádí. Majitel (mimochodem se jmenuje taky Kevin) nám položil klasickou otázku “máte rezervaci?” Samozřejmě jsme neměli, ale co jsme rozhodně měli, bylo štěstí! Majitel měl nachystaný skútr pro lidi, kteří měli přijít v 9 h ráno. Ti se doposud (bylo 11 h) neukázali, a tak nám pronajal skútr na 3 dny za 150$ + 21$ daň. Taky jsme museli, ač neradi, nechat svůj pas jako zálohu, že mu s tím neujedeme.
Plavání s želvami
Dopravní prostředek k objevování krásných míst ostrova bychom měli. Plán je jasný. Objet celý ostrov. Teď vzhůru k první plánované zastávce. Plavání se želvami.
Přišlo nám, že už jedeme nějak dlouho. Zeptali jsme se místních na cestu. Prý jsme zajeli odbočku a musíme se vrátit. Nakonec jsme uviděli ceduli znázorňující želvy, kterou jsme nepřekvapivě předtím přehlídli, protože byla viditelná pouze z jednoho směru. 😀
Ze zpevněné silnice jsme přejížděli na polňačku a z dáli na nás pokřikoval klučina, ať mu dáme peníze. (Na tohle nás taky Kevin upozorňoval, že děti neprávem vybírají peníze od turistů). Po pár minutách jízdy jsme konečně byli na místě. Zaplatili jsme 7$/os. Převlíkli se do plavek. Děti nakrájely papáju, která nebyla určeno pro nás, ale ke krmení želv. Přiznám se, že jsem měla ze začátku trochu strach vlézt do vody plné velkých i malých želv. Jakmile jsem vlezla do vody a začala je krmit, tak po chvilce nepříjemný pocit odezněl a vůbec se mi nechtělo ven. Nebylo se vůbec čeho bát, na lidi jsou zvyklí a nekoušou. 🙂
Tanu Muese Beach Fales
Bylo načase si najít místo, kde přespíme. Měli jsme pár tipů. Nejvíce nás zaujalo Tanu Muese Beach Fales, kde jsme dostali přípitek na přivítanou v podobě čerstvého kokosu.
Spí se ve faly přímo u pláže s nádherným výhledem na oceán. Noc stojí 70$ vč. večeře a snídaně. Dobít si svá elektrická zařízení umožní za 2$.
Padající hvězda
V pět ráno jsem se probudila, dívala se na krásnou noční obluhu na které právě padala hvězda.
Bohatá snídaně se servírovala až o půl 9. Měli jsme tousty, sýr, máslo, džem, palačinky, ananas, papáju s limetkou a kokos. Při snídani jsme si povídali s týpkem z Austrálie, s kterým jsme se seznámili při včerejší večeři.
Dvojí duha
Dopoledne opět začalo pršet, ale i tak jsme se šli koupat a projít se po pláži. Nádherné výhledy byly umocněny dvojí duhou.
Do oběda jsme se museli sbalit, a tak jsme ještě natankovali a natěšeni vyrazili směrem na nejkrásnější pláž s vyhlášenými západy slunce. Mno, v tu chvíli jsme ještě netušili, jaké nástrahy budeme muset překonat, abychom se dostali živí do vesničky Falealupo. Ale o tom až příště.
