Vzhledem k předešlému zážitku jsem dnešní noc spala jako na trní. No spala, spíše jsem bděla. V hlavě se mi promítaly hrozivé zážitky s útočícíma čoklama. Neustále jsem před očima viděla ty jejich veliké tesáky. Celou noc jsem slyšela v okolí štěkat a výt psi. Ještě teď jsem se třásla. V rukou jsem měla nachystanou gopro tyč, kdyby se náhodou nějaký pes objevil u nás ve faly. 😀 Nečekaně jsme noc přežili ve zdraví a mohli si vychutnat výbornou saomskou snídani. Papáju, banánky, placku, sladké tousty a kávu.
Poté jsme museli do půl hoďky vyklidit faly, aby jej majitelé mohli nachystat pro další přijíždějící cestovatele. A tak jsme těch našich pár švestek položili na lavičku před faly.
Skočili do oceánu si zaplavat, šnorchlovat. Voda byla tak průzračně čistá, že jsme viděli krásy podmořského dna aj bez potápění. Poté jsme se ještě prošli po písečné pláži a říkali si “škoda, že jsme tu nebyli už včera odpoledne” na tomhle místě by bylo fajn strávit klidně i více dní. 🙂
Taktická připrava do boje
Kolem 11 h jsme začali sbírat mušličky i s pískem do sáčku. Říkáte si, aha typičtí turisté, kteří si berou mušličky a písek domů jako suvenýr. Kdybychom letěli doopravdy domů, tak možná, ale jelikož nás čeká ještě spoustu krásných míst k objevování, tak čím méně toho máme, tím lépe.
Cestování vás rozhodně naučí pochopit minimalismus. Ten hodně opěvovaný termín poslední doby. Ale opravdu nechcete tahat ani gram navíc. Čím míň věcí, tím více jste pohyblivější a máte méně starostí. A taky nižší závaží, takže si nezničíte záda a nemusíte pak kupovat předražený kosmodisk. 😀 haha. No a zpátky k těm mušličkám. Ty jsme sbírali společně s kamením, jako naše náboje na psi.
Rozhodovali jsme se, kterou cestou pojedeme dál. Na mapě můžete vidět, že Faleulupo je ve smyčce, tudíž si lze vybrat ze dvou variant. Včera jsme přijeli zprava (v tom úseku nejvíce útočili psi ze křoví) a po konzultaci s paní domácí jsme zvolili tu druhou cestu. Také nás naučila jedno velmi důležité saomské slovíčko HALU, které máme zařvat na štěkajícího psa. Znamená to něco jako přestaň, zůstaň!
Vyrazili jsme takticky okolo poledne. V tom největším pařáku s doměním, že čokli budou natolik utahaní z vedra, nebudou mít energii za námi běhat a štěkat na nás. Naštěstí se naše domněnka vyplnila. Míjeli jsme mnoho psů a nemuseli jsme ani jednou použít “zbraně”. Všichni leželi pod stromama v chládku a kolikrát se ani neobtěžovali zvednout čumák.
Satuiatia Beach Fales
Zhruba za dvě hodinky jsme dorazili do Satuiatia Beach Fales. Ubytko tu bylo o něco dražší, 80$ opět s večeří a snídaní. Pokud si chcete koupit občerstvení, tak doporučuji někde po cestě v sámošce. Na ubytovaní měli o dost vyšší ceny.
Dokonce jsme si mohli vybrat jednu z prostortných faly, ve kterém chceme spát. Okolo pobíhali psi i děti. Což nás moc neuklidnilo vzhledem k naší poslední zkušenosti. Ale byli jsme utahaní ještě z předchozího dne, a tak jsme si hned dali šlofíčka na doplnění energie.
Po probuzení jsme prozkoumali okolí. A co mě moc potěšilo, byla houpačka! Jak já miluji houpačky! 🙂 Ta byla vážně skvělá, pláž zase o něco méně. Když to porovnáme s pláží na Faleulupo nebo Tanu, tak tahle by dostala nejnižší počet hodnocení. Ale i tak jsme skočili do oceánu se osvěžit. Po chvilce za námi přiběhlo sedm trpaslíků [čti sourozenců]. Ptali se nás, jestli jim dáme peníze, jak se jmenujeme a odkud jsme atd. Taky ocenily výsledky Lukyho posilování v CityFitness v Christchurch. Obdivovali jeho svaly a chtěly si na ně sáhnout. 😀
Po koupání v oceánu jsme šli do pidi koupelny, smýt ze sebe mořskou sůl. Jo na Samoe nikde nečekejte tekoucí teplou vodu 😀 Naštěstí je tam furt teplo, a tak studená voda příjde vhod. Je opravdu osvěžující.
Měli jsme tu čest a byli jsme pozvání na narozeninovou večeři majitelčinýho synovce, který slavil 22. narozeniny. Prostor byl vyzdoben květinovou výzdobou a balónky. Večeře byla hodně bohatá, nacpali jsme se k prasknutí. Podávaly se ryby, čerstvě nachytané toho odpoledne. Taro, breadfruit, kokos a spoustu dalších místních specialit. K narozeninám neodmyslitelně patří dort, který jsme dostali i s vanilkovou zmrzlinou.
Na Samoe je 21. rok života významný. V tento den dostávají oslavenci narozeninový klíč, jako symbol vstupu do dospělosti, který si přitlučou doma na zeď. Viz foto níže.
Domluvili jsme se s majitelkou na dřívější snídani, protože jsme druhý den ráno chtěli stihnout navštívit ještě pár místních zajímavostí (Atu Auu Waterfall aj.) před odjezdem trajektu.
