Poslední noc na ostrově Savai’i byla trochu chladnější, ale aspoň se dobře spalo. A díky moskytierám, které jsou automaticky součástí každé faly, vám pacifičtí komáři nepijí v noci krev. 😀 Pozn. Moskytiéra je taková záclona nad postelí.
Během dřívější snídaně ve formě bufetu nám dělala společnost mourovatá kočka, která s námi nejenže spala ve faly, ale i snídala. 🙂 Pěkně vrněla a zvuky šumějícího oceánu nám zpříjemnily ranní kávu.
Poděkovali jsme majitelce za pohoštění. Opět jsme si sbalili své saky paky a cestou ještě natankovali ve vesničce Lata.
Lookout Cape Asuisui
Naší první dnešní zastávkou byl Lookout v Cape Asuisui. Pokud pominu okolo hrozný bordel. Všude konzervy, plechovky, plasty a rozbité skolo. Tak ten výhled na silný oceán, jehož vlny naráží do útesů, je opravdu nádherný.
Dokonce z tohoto výhledu dohlédnete až na Alofaaga Blowholes. Pokud vás netlačí čas, tak si tam určitě zajeďte. Hodně nám to místní doporučovali. Za 5 Tala můžete pozorovat gejzír vody a za dalších pět vystřelený kokos proudem vody. 😀
Mu Pagoa Waterfall
Jeden z mála vodopádů vlévající se přímo do oceánu. Na světě je jich jenom pár. Málem jsme ho minuli. Je nenápadně zapadnutý. Jakmile přejedete most, odbočte hned doprava. Uvidíte kousek od cesty baráček, venku psi. Pokud si nebudete jistí jestli jste správně. Stačí zastavit, vystoupit z auta/zesednout ze skútru. A jít směrem k oceánu. Uděláte pár kroků a hned u vás budou saomské děti žádat o 5 Tala. Pak jste si jistí, že jste správně. 🙂 Ostatně všude kam půjdete, ať už na pláž, k vodopádům, do jeskyně apod. očekávejte, že od vás budou chtít místní 5 Tala. Cena za osobu se od října 2018 mohla zvýšit.
Afu Aau Waterfall
Za dalším mostem určitě nevynechejte Afu Aau Waterfall ke kterému se jede po polňačce. Místní vybírající vstupné, sedí v hloučku pod faly kousek od hlavní cesty. Buď dojedete k vodopádu na skútru, autem nebo si dáte ca 2 km příjemnou procházku.
Co jsme rozhodně nečekali byla vybudovaná koupelna pár set metrů od vodopádu. Pokud budete potřebovat, můžete si tam odskočit.
Převlíkli jsme se do plavek a skočili do vody. No, já spíše vlezla, voda nebyla zrovna nejteplejší, spíše chladnější, ale jakmile jsem překonala teplotní rozdíl, plavala jsem až k vodopádu. 🙂 Čím více jsem se k němu blížila, tím byl proud vody silnější a silnější. Ani bych neřekla, že to plavání bude náročné, ale zvládla jsem to a už jsem stála vedle vodopádu. Ten pocit? Když zadýchaní stojíte vedle vodopádu? Jak málo stačí ke štěstí. 🙂
Vodopád je nádherný a kdybychom nespěchali na trajekt, klidně bychom u něj strávili i půl dne.
Vrácení skútru
Kevin z Moto Samoa nabízí službu vyzvednutí půjčeného dopravního prostředku v přístavu za 20 Tala. Okolo poledne jsme mu volali, ale už bylo pozdě. Kevin si mohl pro motorku přijet až ca za 2 hodinky. Tudíž nám nezbývalo nic jiného než mu jí jet vrátit, abychom stihli velký trajekt v 14 h. Hlavně jsme si pořád říkali, nesmíme zapomenout na pas, který jsme mu museli nechat při půjčování skútru! Což by byl průs*r nebo přinejmenším komplikace, kdybychom ho zapomněli.
Za pichlé kolo a výměnu skútru si naúčtoval 50 Tala (WST). Dali jsme mu naši poslední hotovost. Zbylo nám jen 6 Tala na bus. Netušili jsme, kdy pojede. V žádném případě tady jízdní řády nečekejte, prostě až něco pojede, tak to pojede. 😀 Proto jsme šli pěšky směrem k přístavu a doufali, že co nevidět si stopneme nějaký projíždějící bus. Zatímco jsme pojídali naše oblíbené sušenky Kekesaina, uslyšeli jsme hudbu, která každou sekundu byla hlasitější a hlasitějsí. To bylo jasné znamení místního dřevěného busu bez oken. A už jsme mávali na DJ řidiče, ať nás sveze.
Do banky pro prachy a vzhůru do tichomoří
Zaplatili jsme 3 Tala a řidič nám přibrzdil u banky BPS, kde jsme si rozměnili dalších 200 NZD (328 WST) a jako bonus tam byla aj klimoška. 😀
Přístav byl nedaleko, ale už dávno odbyla druhá. Takže s domněnkou, že loď nemůžume stihnout, aj kdybychom se svezli s jedním z mnoha pokřikujícíh taxikářů (další loď jede až v 16 h), jsme se plouživým krokem vydali k přístavu. Jakmile jsme se přibližovali, viděli jsme vdáli stát velkou loď. Pak na nás začali kříčet “námořníci” jestli jedeme s něma?! Naše odpověď byla rychlá: “Jasně!”. Hned jsme si utíkali koupit lístky a na poslední chvíli naskočili na loď. Bylo 14:24 h. Jízdní řády u autobusů nečekejte, ale u lodí ano. Tentokrát nám zpoždění trajektu přišlo vhod. 🙂
Zpátky na Upolu
Za hodinku jsme byli zpátky na ostrově Upolu a opět si koupili naše oblíbené kytičky (Kekesaina), abychom měli drobné. Cena “kytiček” se pohybuje v rozmezí 4,5 – 8 Tala. Vypozorovali jsme rozdílnost cen potravin. Na ostrově Savai’i je o něco dráž než na Upolu.
Nasedli jsme do busu, ujeli pár metrů a nějaký mladý kluk vší silou praštil dřevěnou tyčí do našeho autobusu! Všichni jsme se lekli a nikdo nechápal co se děje. Naštěstí v “útoku” kluk nepokračoval.
Řidič zapnul hudbu na plné kule a jeli jsme směr hlavní město Apia. A jak dávají cestující řidiči vědět, že chtějí zastavit? Začnou klepat mincí o rám okna. Nebo zatahají za provázek lemující okna, a tím rozezvoní zvoneček u řidiče. 😀
Kevin nás shání
V Apii jsme si v místní restauraci koupili pizzu Hawai a saomské pivko Taula. Sedli jsme si na pobřeží a pozorovali lodě v přístavu a kraby schovávající se mezi kameny.
Najednou nám začal zvonit telefon. Volá Kevin a ptá se nás kde se nacházíme. Za nedlouho nás přijel pozdravit a povídá, ať u nich přespíme a druhý den dopoledne se jdeme podívat na Cultures Class, které organizuje informační centrum ve kterém pracuje. Nadšeně jsme souhlasili, prošli jsme se po městě. Večer nás vyzvedla Sia s dcerou a odvezli nás k rodince, kteří se právě modlili. Přidali jsme se, popovídali si, okoupali a utahaní jak koťata jsme hned usnuli. 🙂
